Plachta 2

 

 

Plachta

 

Ještě chybí čtverec věnovaný konceptu, nevím jestli budou výkresy na projektoru čitelné, možná je ještě zvětším. Tady jsou jejich detaily: 

situace

půdorys a řez

pohyb a prostor

Vývoj formy

Snažila jsem se upravit kompaktní variantu galerie tak, aby nepůsobila tak masivně, zapustila jsem ji více do terénu, a tak zůstávají viditelná pouze čela jednotlivých místností orientovaná k městu. Na střechy přechází okolní vegetace a cesta nahoru nezabírá celou šířku střechy (místy až 11 m).

 

Land art

V rámci land artu na workshopu jsem vytvořila model budovy na kterém je vidět jakým způsobem je galerie zasezená do terénu.

Pohyb

Vzhledem k různé výšce "pavilonů" odvozené od různých výšek obrazu (4,05 - 6,20 m) a různým prostorovým možnostem bylo nutné řešit rampu procházející interiérem jiným způsobem než rampu venkovní (střešní). Z několika variant jsem vybrala variantu, která nabízela nejplynulejší pohyb galerií a nerušený pohled na obrazy, člověk projde za obrazem, který už viděl a do další místnosti vchází zespodu po lehce nakloněné rampě přímo naproti dalšímu obrazu.

 

půdorys galerie

první skica ramp v interiéru

Galerie je osvětlená především umělým osvětlením kvůli stálosti světla v různých denních dobách, přirozené světlo přichází nad rampou probíhající za obrazem a prostor před obrazem je osvětlen světlíkem (rozptýlené světlo), který je na hranici zlomu stropu (podle rampy). 

střecha

 

 

 

 

 

 

 

 

původní skica střešních ramp

Prostor

Mým záměrem je ukazovat jendotlivé obrazy zvlášť, aby se navzájem nerušily, zároveň bych ale chtěla aby měl člověk pohybující se galerií představu o celém prostoru, o té cestě kterou jde. Stěny místností jsem na jednom místě (v ose budovy) přerušila 3 m širokým průhledem, kterým člověk může zahlédnout z dálky další obraz.

řez místností

 V tuto chvíli pracuji na 3D modelu ze kterého by byl jasnější prostor interiéru. Zároveň řeším umístění kavárny a zázemí v rámci objektu (ATSS).

pavilony

I. Řazení obrazů a minimální odstupové vzdálenosti

Obrazy jsou řazeny chronologicky (na radu vedoucí galerie v Moravském Krumlově). Podle velikosti a orientace plátna existuje šest variant (A-F), které mají různé odstupové vzdálenosti a různé nároky na prostor, ze kterých je odvozen jednoduchý tvar šesti typů pavilonů. 

Ke dvaceti “pavilonům“ pro dvacet obrazů jsou přiřazeny čtyři pavilony jiných funkcí (vstup, zázemí..) 

 

  

II. Kompaktní varianta

  

Pavilony jsou spojeny do jednoho celku, přesto se ve hmotě projevují prostory pro jednotlivé obrazy. Výškovým posunem místností je vytvořena rampa jak v rámci galerie, tak na její střeše (pro veřejnost). 

 

III. Varianta samostatných pavilonů 

Pavilony se řadí okolo cesty svahem a dál na jeho hraně, celá cesta je dlouhá do 500 m, část ve svahu má sklon vhodný pro bezbariérový přístup k pavilonům. 

a) cesta je provlečena jednotlivými objekty, stává se součástí galerie, návštěvníci Slovanské epopeje prochází stejnou cestou jako ostatní, oživují stezky a dávají jim novou funkci. 

 

b) pavilony jsou propojeny podzemní cestou (možná zčásti otevřenou), nad ní probíhá další vrstva, ze které vybíhají pochozí střechy pavilonů za bariéru stromů, a vytvářejí tak nový pohled na Prahu. 

galerie

 I. Zadání

 dům pod Stalinem - Praha

 Praha má řadu míst, která spolu sousedí, a přesto společně nefungují. Centrum města a parky na letenské pláni jsou odděleny trojnásobnou bariérou: řekou, silnicí, svahem. Úkolem je navrhnout do místa mezi bývalým Stalinovým pomníkem a Čechovým mostem objekt, který propojí centrum s letenskou plání. Každý student, studentka prověří svou vlastní variantu. Řešením může být například: památník, knihovna, galerie, sportoviště ...

 II. Analýza

 Přeskočím dlouhé analýzy místa, protože ty si beztak nosíme v hlavě všichni a nemá smysl je opakovat, tady jsou jen v bodech úvahy relevantní pro můj návrh:

 Spojení

 Spojení nevidím v pouhém vytvoření fyzické vazby (eskalátoru, cesty, výtahu), je nutné dostat nějakou aktivitu i za hranu Letenského svahu, vytvořit nějaký „magnet“ i na úpatí kopce, v místě, které není v současnosti zrovna příjemné, zajistit v okolí bezpečnost a pokusit se propojit přesun i s jinou funkcí.

 Vidět a nebýt viděn

 Přestože je Letná svou polohou ideální pozorovatelnou centra Prahy, pohled je skrytý a otevírá se jen v drobných průhledech mezi stromy. Je zvláštním způsobem vytržená z kontextu... 

 Možná by nebylo ke škodě nechat část parku, aby si odpočinula od Prahy, jak je tomu teď, ale bylo by příjemné část svahu odkrýt, a vytvořit tak něco jako placatou letní rozhlednu a odpočívárnu, využitelnou zároveň jako divadelní hlediště.

 Vyhlídky

 Takový v podstatě detail, jen mě pobavilo, jakým způsobem funguje ono všespásné heslo „vyhlídka“ (podobně jako „zeleň“)..  opravdu bych chtěla vidět, jak si lidi posedají takhle krásně do řádku, jeden vedle druhýho, vytáhnout ty chleby s řízkama a budou koukat do té plochy asfaltu nebo do křáků..

 Chtěla bych tedy nějakým způsobem ve svém návrhu pracovat s touto zvláštní hranou táhnoucí se nad Prahou..

 Kontext

 Zajímavý mi připadá rozpor mezi požadavky na jakýkoli objekt v tomto místě (a jeho významem) z pohledu města a z pohledu svého bezprostředního okolí..  

 Město klade důraz na jeho funkci a její dostatečnou reprezentativnost a vzhled „fasády“, objekt je symbolem na mapě a bodem v panoramatu města, a to poměrně významným.

 Zblízka, z pohledu, který ale nakonec tvoří ten obraz (symbol) k místu přiřazený, je vlastně vcelku jedno co to je, podstatnější je, jak se to tam bude chovat... pejskaři i skejťáci by přežili oceanárium i Michaela Jacksona. Objekt nemusí nutně být vetřelcem, bariérou, ale může sloužit jako „servis“ pro toto území, ono spojení s historickým centrem se odehrává především na této úrovni..

 úplně konkrétně: ráda bych umožnila snažší přístup kočárkům a vozíčkářům pomocí výtahu, úvaha o jakémkoli elektrifikovaném přesunu ale vede kolem provozu, troufám si odhadnou že kdyby tam prostě jen tak byl aby byl (a aby podpořil něčí volební kampaň), nepřežil by ani pár let.. je nutné, aby byl součástí něčeho, něčeho s o něco konkrétnějším provozovatelem, který bude mít zájem na tom jej udržovat a poskytnout veřejnosti. 

 Projekty

 Další zajímavostí pro mě bylo, jak jsou obyvatelé Prahy a nejspíš především Letné schopni odrážet nekonečná proud nových a nových projektů pro tuto lokalitu (podezírám je, že už bojují z čisté setrvačnosti :) ) Myslím, že by bylo zajímavé zkusit o něco pokornější přístup... 

 Funkce

 Kritériem pro výběr funkce byl přínos jak z pohledu města tak z podledu svého okolí.

 Tady je přepsaná tabulka kladů a záporů, dost zoufalá metoda výběru, použitá ale spíš jen k utřídění myšlenek:

 Nakonec mi přišla nejlepší možností galerie, galerie jako varianta cesty. Problémem je ale čeho.. Praha už teď vystavuje, co může... Pro to Letnou mi přišla zajímavá galerie fotografie, kdyby se v současné době akorát nečekalo na znovuotevření Pražského domu fotografie.  Další variantou je galerie zaměřená na sochařství, která by měla výhodu v možnosti zajímavé „spolupráce“ se svým okolím a pavilon Slovanské epopeje o kterém se v tomto místě přímo uvažuje. 

 III. První studie

 

 První návrh se zabýval prostorem Letné v trochu širším záběru, je tvořen několika ohnisky s ohledem na přístupnost, pohyb lidí a výhled na Prahu, propojenými cestou, která je z části krytá, z části pod zemí a obsahuje galerii, člověk se tedy přesouvá prostorem, který má primárně jinou funkci než právě ten přesun, svah v takovém prostoru nevnímá tak negativně...  Alternativou na úrovni terénu je otevřená cesta integrovaná do hlediště přírodního divadla s výhledem na město. Jeviště divadla lehce vystupuje až do prostoru nad vozovkou na úpatí kopce, brání tak sebe samo před hlukem z ulice.

 Forma vychází ze specifik funkce i místa... Galerie vyžaduje různé a různorodé prostory, různé světlé výšky a je relativně volná, co se týká uspořádání hmoty, místo je výrazné složitým terénem, povrch může být využit jako openair skatepark, pokračující v místní „tradici“ a svah se nabízí jako zajímavé místo pro letní divadelní scénu s kulisami Prahy. Vznikla tak moje přestava několika pásů nad sebou, které se volně formují podle terénu, vnitřních prostorových požadavků ale i způsobu využití „střechy“, které se „plazí“ svahem nahoru, místy jsou skryté, místy se objevují, někde jen projevují..

 IV. Epopej

 Nikomu bych nepřála hledat na internetu cokoli o Slovanské epopeji, cokoli mimo donekonečna omílané otázky jejího přesunu. Je mi téměř záhadou, jak je možné dostat se od eseje Josefa Čapka z roku 1929 nazvané „Kam s ní?“ o rozpačitých reakcích na nepohodlný dar Praze, k titulku hned několika článků z loňského roku „A my vám ji nedáme... A my si ji vezmeme“.

 Nemá podle mě smysl rozebírat uměleckou kvalitu nebo nekvalitu díla.. V tomto směru se mi líbí, co řekl o tomto Muchově díle historik umění Karel Srp: „Jeho epopej není estetické rozjímání, to je epos orientovaný na masového diváka.“ Přesto bych nerada viděla, kdyby přesun něčeho tak významného (tak, že se to dá použít jako takový pěkný politický zástupný problém :) ), skončil nějakým provizoriem a osud epopeje by se opakoval.

 Umístění pavilonu pro Slovanskou epopej na Letné je výhodné samozřejmě z pohledu díla.. Význam místa by podpořil význam jeho samotného... Z pohledu města je pozitivní funkce takového pavilonu jako dotvoření historického (turistického) okruhu z Hradu přes Letnou k centru. Přes komplikovaný vztah Prahy k turistům je potřeba si přiznat, že jejich přítomnost na Letné by byla dobrým oživením a dobrým odůvodněním přeměny místa bývalého stalinova pomníku. Z pohledu místního je pak svým konceptem (ucelený cyklus pláten) ideálním pro tvorbu galerijní cesty.